cyklus workshopů "být ženou"
SETKÁVÁNÍ SE SDÍLENÍM, POHYBEM A POHLAZENÍM PO DUŠI
Co to opravdu znamená být ženou? Víme to ještě?
Nebo se ztrácíme samy v sobě, v potřebách svých dětí, našich mužů, rodičů, ve staletých konceptech?
Jsme nelaskavou představou o sobě, odrazem dnešního světa, který je ještě stále mužům přizpůsobený?
Na které místo sebe stavíme?
Uvědomujeme si důležitost ženství a toho, jak moc potřebné je pro tuto společnost a zemi?
O WORKSHOPECH
Celý cyklus "BÝT ŽENOU" zahrnuje 3 - 4 hodinové workshopy na témata, která jsem zkoumala velmi do hloubky, převedla do své každodennosti a s nalezenou láskou k sobě se dokázala ve svém životě postavit na první místo.
Tato témata jsou:
EMOCE, POHYB A RADOST - VNITŘNÍ RYTMUS: PLYNUTÍ A AKTIVITA -
HRANICE, AGRESIVITA A ŽIVOTNÍ SÍLA - DOTEK, VZTAH A (SEBE)LÁSKA -
SPLYNUTÍ: MUŽ A ŽENA VE MNĚ
V kratších workshopech není možné jít hlouběji, ale můžeme se lehce dotknout našeho ženství a třeba probudit svoji zvědavost a touhu po znovu-nalezení naší síly, krásy, lásky k sobě, naší přirozenosti. Cílem setkávání není cokoliv měnit, hodnotit či rozebírat. Síla ženské skupiny, podpory a péče vždy nese hojivé a léčivé prostředí. Uvědomíme si, že nejsme samy, že každá z nás má svůj příběh, který možná není až tak odlišný od našeho, že máme podobná přání a na cestě životem si neseme spoustu bolestí. Můžeme inspirovat a nechat se inspirovat.
jak to vše vzniklo...
Ušla jsem velký kus cesty sama k sobě, ke svému ženství a své přirozenosti. Nakonec není nic jednoduššího než být tím, kým jsem.. ale stále ještě někdy mám pocit, že si své místo musím vybojovat, hlídat si své hranice, že musím pořádně křičet, abych byla slyšena a poté třeba i viděna, protože kdybych nekřičela, zapadnu do velké vnitřní bolesti a tím otevřu dveře nějaké nemoci.
Jenže u těchto dveří jsem už stála, ale naštěstí se mám již dost ráda na to, abych na ně opět klepala, takže řvu. A pořádně. Na nerespektující mužskou část světa, která vůbec netuší, co znamená být ženou. Na svoji nedokonalost a neschopnost být matkou náctileté dcery a ukázat jí, jak moc si sama sebe může vážit, a že víc dělat není třeba, jenže já neustále něco dělám.
Na necitlivou část světa, v němž mladé dívky dospívají a sebepoškozují se, nenávidí se a mají deprese, protože nevědí, jestli se vůbec chtějí stát ženou v tomto světě. Ony dobře vidí, do čeho dorůstají a vůbec se jim nedivím, že se jim tam nechce. Narodily se pro úplně jiné místo na světě.
No a jednou jsem se – s prominutím – nasrala tak moc, že ve mně vyvstanula potřeba něco s tím udělat...:)
......a tak
...otevírám jiné dveře a zvu vás do prostoru, kde s vámi budu ráda sdílet své poznání a zkušenosti.
Prostor, ve kterém můžeme být tím, co je pro nás nejvíce přirozené a naplňující, kde můžeme
BÝT ŽENOU
Těším se na nás,
